O víkendu odehrály naše budoucí U15 (2004 a 2005) kvalifikaci do žákovské ligy v Kožlanech. Odjeli jsme s cílem obsadit alespoň druhé místo a zajistit si tak slabšího soupeře do druhého kola kvalifikace. Naše cíle jsme výrazně předčili, když jsme po 3 výborných výkonech ani jednou neprohráli a postoupili jsme do žákovské ligy rovnou z prvního místa.
BŠ Praha – Sokol Horní Počernice 85:42 (25:9, 19:12, 16:12, 25:9)
První utkání proti našemu rivalovi z minikategorií proběhlo velice jednostranně. Od začátku zápasu jsme si vytvořili vyšší náskok, který jsme v průběhu jen navyšovali. I přes výhru o více než 40 bodů si myslím, že skóre úplně neodpovídá předvedené hře – rozdíl měl být výrazně vyšší (především 42 obdržených bodů je mnoho).
BK Horejsek Děčín – BŠ Praha 47:83 (11:19, 16:24, 10:16, 10:24)
Druhé utkání proti fyzicky výrazně vyspělejšímu Děčínu jsme odehráli naprosto excelentně. Kolektivní výkon, kdy se neustále všech 5 hráček na hřišti aktivně zapojovalo v útoku i v obraně. V první čtvrtině zápasu nám dělala trošku problém soupeřova zóna. Kromě nového obranného prvku (z mého pohledu nepatřícího do kategorie U15) nám dělala asi největší problém vždy jedna ze soupeřek, která jen vypichovala míče z driblinku a přihrávek. Na začátku zápasu jsme tím ztratili několik míčů, ale v průběhu jsme se dokázali s tím srovnat a počet takovýchto ztrát do konce zápasu už byl minimální. Utkání se zlomilo ve chvíli, kdy Děčín do druhého poločasu nastoupil bez svých dvou hlavních opor a my tak mohli bodově odskočit. Zbytek zápasu se spíš už jenom dohrávalo, navíc na obou týmech byla vidět znatelné únava.
BŠ Praha – DBaK 73:37 (15:16, 20:10, 17:5, 19:6)
Finále skupiny o přímý postup do žákovské ligy jsme sehráli s domácím DBaK. Soupeř byl sice při losování nasazený do role favorita, ale vzhledem k absenci několika hráček (včetně nejdůležitější), byly šance vyrovnané.
Utkání nabídlo velice kvalitní první poločas. Oba týmy se snažily vytvářet maximální tlak na útočící hráče s míčem i bez míče, takže za každým vstřeleným košem stálo veliké úsilí. Jednalo se určitě o jeden z nejlepších zápasů (z hlediska rozvoje našich hráček) za poslední dobu.
O výsledku utkání rozhodla „velikost laviček“ obou týmů. Zatímco my jsme mohli bez větších problémů pravidelně střídat 8 hráček, soupeř stavěl na 3-4 oporách, které prakticky nemohly slézt ze hřiště. Zápas se podařilo zlomit v polovině třetí čtvrtiny, kdy klíčovým hráčkám DBaK už naprosto došel kyslík a my tak mohli odskočit do bezpečného vedení. Pak už jsme jen dále navyšovali skóre. Podobně jako v prvním zápase, bodový rozdíl neodpovídá kvalitě utkání – tentokrát je to ale naopak, rozdíl měl být mnohem nižší.
