Ústí nad Labem – BŠ Tygři Praha
72:45 (24:8, 42:18, 58:31)
I bez klíčového hráče a pivota Karla B. (zlomený prst) jsme odjeli k dosud neporaženému Ústí n/L, odhodlaně jej potrápit. Bohužel to potrápení trvalo pouhých 5 úvodních minut, ve kterých musím říci, že jsme hráli opravdu dobře. S velkou energií a dobrým čtením …. ale basket se nehraje na krásu, ale na koše a ty nám chyběly. Vypadalo to, jako kdyby domácí dali poklop na obruč a my nebyli schopni prolomit střelecké štěstí. Postupně se utápíme ve zmaru vlastní nemohoucností dát koš. Soupeř nám sebere sebevědomí a už se jen vezeme. Rozpadne se veškerá herní koncepce a dostáváme tvrdou lekci od domácího Ústí. Prohráváme souboje ve hře 1/1, prohráváme na obranném doskoku (celé utkání), nejsme schopni zastavovat RP…. v útoku hrajeme naivně, neustále hrajeme jeden do pěti. Chybí souhra, pohyb bez míče, větší agresivita i důraz v zakončení. Celkově hra po doskoku je špatná. První poločas je těžký zmar a hráčská frustrace. Druhý poločas snese přeci jen lepší hodnocení. Začneme konečně běhat a alespoň vypadáme, že umíme bojovat i za nepříjemného vývoje. Bohužel efektivita v zakončení je stále slabá a střelecky proměnit koš je neřešitelná situace. I tak jsme ukázali, že máme hráče (ne všechny), kterým není jedno vývoj utkání a hrají i za nepříznivého stavu.
BK Děčín – BŠ Tygři Praha
53:60 (14:19, 29:44, 43:46)
Válečníci z Děčína, osvěžení a posíleni ze sobotní výhry nad Spartou, na nás vlétli a rychle prohráváme 8:0! Až Zajtík zavelí rychlými 5-ti body v řadě nakopne a probudí spoluhráče. Najednou začneme bránit, běhat, hrát aktivně a agresivně v útoku. Je z toho po první čtvrtině vedení o 5 bodů. Ve druhé čtvrtině nepolevujeme, dobře bráníme, hrajeme tvrdě a odhodlaně za vítězstvím. Škoda jen hloupých vyhodnoceních, kdy zbytečně faulujeme a posíláme soupeře na TH. I tak je druhá čtvrtina ta nejplodnější a vyhráváme ji 25:15. Odnášíme si solidní poločasové vedení o 15 bodů.
Bohužel jak zazní v poločase, ještě není konec a zápas trvá dalších 20 minut a musíme hrát se stejným přístupem, koncentrací a nasazením. Slova se minou účinkem a kluci během 5 minut přijdou o pracně vybudovaný náskok. Proti hodně zatažené obraně děčínských válečníků, kde na nás obránci čekají ve vnitřním prostoru se snahou nedovolit jednoduché zakončení z blízkostí koše. To nás nutí k častému obstřelování ze střední i delší vzdálenosti. Střelba se nedaří, hovoří o tom jediný vstřelený koš Vaška S. za celou 3. čtvrtinu!!! Síla a energie do RP jakou se prezentujeme v první polovině, odešla jako pára nad hrncem. Opět přichází alibismus. Zmar v podobě dát koš se podobá scénáři jako předešlý den v Ústí. Fauly domácích netrestáme (zahozených 26 trestných hodů)!!! Velmi důležitý a klíčový koš zaznamenává Zajtík (4 min před koncem za stavu + 2 pro Tygry), lehce nastartuje a prolomí střeleckou smůlu. Hned v dalším útoku proměňuje Sebastian nájezd. Další útok trefuje střelu za 3 body Číča a uklidňuje tak hostující Tygry. V závěru ještě pro drama zpanikaříme a sami se připravíme o klidné dohrání utkání (kroky po doskoku, ztráta v zahájení RP, ztráta z výhozu ze strany). I tak soupeř pouze zkoriguje stav rozhodnutého utkání. Je to pro nás první výhra v extralize a na klucích, trenérech i rodičích je vidět velká úleva i radost.
Bylo to kvalitní utkání, ve kterém jsme byli lepším týmem. První poločas jsme ukázali správný směr aktivní hrou na obou polovinách hřiště. Dobrá útočná aktivita od Zeitíka, Číči, Pavla, Sebi, ale i dobrá obrana od Richarda na klíčové hráče domácích. Nerad chválím jednoho hráče, za výhrou stojí celý tým. Všichni se snažili na své možnosti, povzbuzovali a hnali kluky dopředu. Velké DÍKY patří i rodičům, kteří kluky povzbuzovali a fandili. Druhý poločas ukázal, kde nás tlačí bota. Když pominu centimetry 🙂 důraz, střelba, které se v tréninku věnujeme stále více a více, tak samozřejmě sebevědomí. Chybí v týmu větší osobnost, která by dokázala v těžkých utkáních uklidnit hru, vzala zodpovědnost více na sebe, dokázala porážet stabilně hráče 1/1 ….
Věřím, že dokážeme z hráčů vychovat větší osobnosti, ale vždy to vše musí začít u každého z nich. My jsme jen pojítko. Každý hráč musí vědět, co od basketu chce a proč ho dělá. Což tomu vždy úplně není!!! A za sebe říkám, že jen tréninkem 1,5 hod 3-4x týdně to nestačí. Musí sami kluci na sobě pracovat i mimo trénink (i regenerace – spánek je velmi důležitý), protože ty sny a cíle, které mají, tak za tím vším stojí spousta dřiny a odříkání. V týmu jsou šikovní kluci, kteří mají potenciál, ale je nutnost, aby si každý uvědomil, o co hraje a šel si tvrdě za svým snem!!!! Pak i nás trenéry práce s kluky baví a motivuje!!! Pot a krev, ZADARMO NIC NEDOSTANETE!!!
