BŠ Tygři Praha – Sršni Písek
82:48 (25:15, 34:25, 57:42)
Utkání proti Písku bylo pro Tygry velmi nadějné. Písek totiž dorazil na utkání bez své největší hvězdy a velké osobnosti této i starší kategorie Pepíčka Svobody a my hozené rukavice využili.
I tak to bylo z naší strany nepřesvědčivé. V první čtvrtině jsme hráli dobře v útoku, nedrbali, hráli kolektivně, s rychlým posunem míče…ovšem obrana byla slabší a nedůrazná. Dostali jsme bez odporu až příliš moc laciných košů. Před nástupem do druhé čtvrtiny jsem hráče nepochválil, vyjádřil nelibost k obraně a k důrazu zakončení. Očekával bych, že to hráče nakopne, ale opak byl pravdou. Přestali jsme hrát, začali drbat, přidržovat míče … Rozpadla se totálně koncepce a hrála se z obou stran holomajzna (slušně řečeno). Příčinou byla nejen frustrace a mentální neodolnost hráčů z nezdaru při zakončení, ale i těžká naivita. Nejsme schopni vyhovět si na hřišti, půjčit si míč, rozpohybovat obranu po přihrávkách a pak zaútočit, pleteme se sami sobě pod nohy, najíždíme stále a stále do připravené obrany a nenecháme si poradit.
Nástup do druhého poločasu není nijak přesvědčivý. Přispěje k tomu zranění našeho klíčového rozehrávače Cajtíka. Všechny zmrazí (podezření na obnovení zlomeniny zánártní kůstky – NAŠTĚSTÍ se nepotvrdilo)! Probudí nás až závěr 3. čtvrtiny, kdy konečně Séba prolomí svou střeleckou nemohoucnost.
Do čtvrté čtvrtiny nastupujeme konečně agresivněji … získáváme míče, tlačíme na soupeře, dáváme snadné koše. Vítězíme rozdílem 34 bodů, ale po nepříliš povedeném utkání.
Nutno podotknout, že zápas hodně ovlivnila dvojice rozhodčích, která pískala – nepískala velmi necitlivě a častým kouskováním hry dostávala oba týmy z tempa.
BŠ Tygři Praha – Sokol Kbely
57:85 (17:25, 23:45, 40:61)
Do utkání jsme nastoupili hladově, nebojácně, s velkou aktivitou na útočné polovině. Bohužel to vydrželo jen úvodní 4 minuty. Od té doby převzal zcela otěže zápasu soupeř a tlačil nás do těžkých zakončení. Taktika soupeře byla jasná…nutit nás k zakončení z delší vzdálenosti. Při jakémkoliv vniku kolem nás byla okamžitě smečka hráčů v bedně a nepustila nás do jednoduchého zakončení. Obstřelování ze střední i delší vzdáleností (i po dobrých pozicích) se míjela účinkem. Soupeř těžil ze své fyzické převahy, rychlosti, herní vyzrálosti i větší týmové souhry. Každá naše chyba byla soupeřem potrestána. Rozdíl v důrazu zakončení i rychlosti provedení byl obrovský.
Druhá čtvrtina ….přišel zmar. Kupíme jednu ztrátu za druhou, nevážíme si míče, hrajeme bez pohybu, hrajeme si na spasitele, každý dribluje po chycení míče. Rychlý protiútok neexistuje, v obraně nejsme schopni ubránit prakticky nic na nohou individuálně ani týmově, zastavujeme jen fauly. Chodíme neustále do pastí, kam nás soupeř tlačí.
Ve 2. poločasu, při důraznější domluvě v šatně, se hráči přeci jen vzchopí a začnou hrát více bojovně. 3. čtvrtinu vyhráváme o 1 bod. Najednou hrajeme více vyrovnaně a jsme schopni se soupeřem držet krok. I tak poslední čtvrtinu prohráváme o 7 bodů, po hloupě takticky zvolené střele 6 vteřin před koncem utkání. Dostáváme koš z poloviny hřiště a to nakonec přeci jen vyladí úsměvy na straně hostujících trenérů i hráčů. Druhý poločas měl charakter, první vůbec. Zápas ukázal velké mezery, které máme proti tak silnému a kvalitnímu soupeři jakými jsou Kbely. Nehodnotím jen fyzičnost soupeře, agresivitu, nasazení … ale hodnotím vyzrálost, hráčskou odolnost a inteligenci (ve které nás soupeř převyšoval). Bylo vidět, že zkušenosti získané ve starší kategorii lize U15 (který tým U14 Kbel hraje) hodně pomáhá v mladší kategorii.
BŠ Tygři Praha – Ústí nad Labem
56:68 (12:18, 29:35, 43:53)
Poslední utkání na domácí palubovce jsme chtěli zakončit vítězně. Utkali jsme se s nejlepším celkem tabulky, který doposud neokusil hořkost porážky.
Do utkání jsme vstoupili hodně nervózně. Byl cítit velký respekt k soupeři, který působil fyzicky daleko vyspěleji než domácí tým. I tak jsme bojovali a nedávali svou kůži lacino. Soupeř nás trestal po vlastních ztrátách a po útočných doskocích, kde jsme hodně ztráceli sílu i centimetry. První čtvrtina skončila pro soupeře 18:12. Druhá čtvrtina byla o poznání lepší, než ta první. Větší odvaha i lepší útočná a střelecká aktivita znervóznila soupeře. Jen škoda příležitostí, které jsme zahodili. Mohli jsme odcházet za příjemnějšího stavu do poločasu 29:35 pro Ústí.
Druhý poločas pro nás nezačal příliš dobře. Bojovali jsme. Chtěli jsme, ale nezvládali svůj vlastní tlak. Velké mentální chyby (ztráty na obranné polovině), nedávání jasných příležitostí, netrestání přesilových situací. Soupeř těžil z našich chyb po rychlých protiútocích. V útoku přišlo trápení, kdy jsme se začali více soustředit na střelbu ze střední vzdálenosti. Chyběla větší aktivita i odvaha do hry 1/1 a do zakončení. Utkání prohráváme rozdílem 12 bodů. Ovšem po bojovném výkonu, kdy hráči hráli na své maximum. Nikomu nic nevyčítám. Je nutné se z chyb poučit a dívat se vpřed. Jsme stále mladí. Problém bude…. až budeme předvádět hloupé minižákovské chyby v mladším či starším dorostu.
V příštím utkání zavítáme na palubovky Klatov a Plzně (poslední 2 utkání extraligy). S Plzní sehrajeme zápas pravdy o to, který z týmů postoupí na MČR. Věřím, že chlapci budou bojovat! Stejně jako proti Ústí a konečně pochopí, že se musí rvát a hrát celých 40 minut. Jedině tak se budeme zlepšovat.
