V neděli odehrála děvčata U11 další kolo 3na3. Znovu proti Jižním Supům, Aritmě a Kbelům B.
Do prvního zápasu proti Jižním Supům jsme nastoupili velice špatně – naše první sestava předvedla něco, co bych nepovažoval snad ani za špatný výkon (výkon to nebyl žádný), a tak jsme první a třetí úsek utkání prohráli. Druhá sestava měla proti sobě znatelně slabší soupeře (všichni dobří Supi hráli v první) a všechno bez problémů vyhrála. O utkání rozhodl předposlední úsek hry, kdy se naše první sestava malinko probrala, začala bránit a nedostala ani koš díky čemuž jsme nakonec v zápase zvítězili.
Zápas proti Aritmě jsme kontrolovali od začátku a kromě minisouboje Jůlie s Terezkou nebylo k vidění nic zajímavého. Podobně proběhl i poslední zápas proti Kbelům.
Ještě k prvnímu zápasu a ke všem zápasům obecně: Výsledek není nejdůležitější. Lhal bych, kdybych napsal, že nám nejde o výsledek. Každý samozřejmě chce vyhrát – o tom basket je. Můžeme ale odcházet z prohraného zápasu s dobrým pocitem, že jsme udělali všechno a soupeř byl prostě lepší. Už bych ale nerad odcházel z vyhraného zápasu takhle naštvaný – může se nedařit, ale nechci už viděl jakékoliv utkání odehrané v tomto tempu (některé se na hřišti procházeli chůzí), bez náznaku bojovnosti (míč na zemi a všechny jen koukají) a bez sebemenšího náznaku obrany. Dnes to bylo vítězství, že kterého radost nemám.
