O víkendu nás čekal předposlední turnaj PP U12, který se tentokrát konal v Horních Počernicích. Poslední dobou jsme díky jarním prázdninám, lyžákům a nemocem pořádně netrénovali. Absence 4 hráček a menší počet tréninků na nás byl znát. Největší problémy jsme měli ve třetím zápase, kdy jsme už vůbec nepředváděli to, co bychom měli. I přes to se nám podařilo všechny zápasy vyhrát a už teď si zajistit postup z prvního místa v Praze na Národní finále v Hradci.
Basketbalová škola Praha – Basket Slovanka 54:33 (10:7, 14:4, 13:13, 17:9)
První zápas víkendu jsme předvedli poměrně slušný výkon. Dobrá byla především snaha všech hráček v zapojení se do hry. Zápas jsme zlomili na naši stranu už v druhé čtvrtině, když jsme soupeře, který měl v nohách už jeden zápas, jasně přeběhali. Výhra o 20 bodů mě těší, nicméně mě mnohem více těší pouhých 33 obdržených bodů (i přes to, že soupeř vsítil několik zbytečně laciných košů). Po celou dobu utkání jsme výborně bránili, což nám i zlehčovalo útočné činnosti.
Basketbalová škola Praha – Sokol Horní Počernice 56:53 (14:20, 18:8, 8:17, 16:8)
V druhém utkání proti domácím Počernicím jsme nezačali úplně ideálně. V první čtvrtině jsme sice dali 14 bodů (což není ve vyrovnaném zápase málo), ale tragickou obranu jsme obdrželi dokonce 20. Dostat 20 bodů v každé čtvrtině by znamenalo obdržet 80 bodů v zápase a to opravdu nejsme schopni „přestřílet“. Naše první pětka sice nehrála špatně. Bohužel kvůli zbytečným chybám v obraně dostala hodně jednoduchých košů a soupeř se tak ujal vedení. Naštěstí v druhé pětce jsme předvedli velice dobré individuální výkony, díky kterým jsme skóre otočili a zápas tak vyhrály.
Velice vypjaté utkání jsme zvládli, myslím ale, že bychom mohli a měli předvádět lepší výkony (především v obraně).
BA Sparta – Basketbalová škola Praha 45:47 (11:12, 8:17, 15:7, 11:11)
Opět budu negativní. Ano, výhra o 2 body, i když jsme prohrávali minutu před koncem a navíc s vyfaulovanou Laurou, je určitě výborná. Budu se ale opakovat, nejde nám tolik o výsledek jako o předvedenou hru. Radši bych, abychom zápas prohráli a odcházeli s pocitem, že jsme udělali všechno pro výhru. Ačkoliv nerad, musím uznat, že si zápas zasloužil vyhrát spíše náš soupeř.
Do utkání jsme vstoupili skvěle, výbornou obranou jsme soupeři brali jeden míč za druhým. Bohužel v posledních dvou minutách prvního dějství jsme naprosto přestali hrát. Naše hra se tak moc zhoršila (především v obranných činnostech), že jsme po prvních několika minutách druhého poločasu prohrávali. Od té chvíle nastala tahanice o každý bod.
Do poslední čtvrtiny šly opory obou týmů s velkým počtem faulů. Všechny vydržely hrát až do posledních 2 minut, kdy musela po naprosto zbytečném faulu opustit hřiště Laura. Naštěstí pro nás si následně připsala 5. faul Sparťanská hráčka s číslem 18 (Hrdinková) a chvíli po tom i hráčka s číslem 16 (Dubjáková). Po dvou ziscích Kačky jsme se dostali 5 vteřin před koncem do 2 bodového vedení. Soupeř si vzal svůj poslední time-out, vyhodil na volnou hráčku, která zazmatkovala a udělala kroky. My jsme si tedy 1,7s před koncem vzali také time-out. Cílem bylo posunout se, aby případná naše ztráta z vyhození nebyla v blízkosti našeho koše. Hráčky šly na hřiště s tím, že mají vyhodit i kdyby to měli hodit soupeřkám do ruky -> 5 vteřin jsme nevyhodili -> ztráta míče. Soupeř tedy mohl přehodit hřiště a vystřelit… Naštěstí pro nás minul.
Z výhry samozřejmě radost mám, ale více mě štve neposlouchání pokynů našich hráček a špatná obrana.
