Díky našemu prvenství v Pražském přeboru jsme se kvalifikovali na Národní finále, které pořádal Hradec Králové. Na turnaji jsme předváděli poměrně pěkný basket, bohužel jsme v našem dobrém výkonu jednou zakolísali, což nás „srazilo“ na konečné 5.místo.
Basketbalová Škola Praha – BSK Continental Jičín 71:50 (22:18, 20:5, 18:15, 11:12)
Do prvního utkání jsme nastoupili velice nervózně a s Jičínem jsme se tahali o každý bod. Nervozita v útoku by se dala pochopit, my jsme ale na útočné polovině hráli relativně bez problémů (22 vstřelených bodů). Bohužel naše nervozita se projevovala především na obranné části hřiště, když jsme naprosto zbytečnými chybami nechávali našeho soupeře zakončovat jednoduché střely a/nebo trestné hody.
Zlom přišel ve druhé čtvrtině, kdy jsme našeho soupeře dobrou obranou prakticky k ničemu nepustili a vyhráli tak tento úsek o 15 bodů. Po zbytek zápasu už jsme pouze kontrolovali skóre a první výhru na turnaji jsme si nenechali vzít.
Střelci: Samouk 21 (TH 3/1), Homolová 14 (4/2), Málková 10 (4/2), Macháčková 7 (6/3), Brzoňová E 4, Loučková 4 (2/0), Brabcová A. 2, Brzoňová A. 2, Březinová 2, Hýlová 2, Ransdorfová 2, Holá 1 (2/1)
Basketbalová Škola Praha – BK Strakonice 69:46 (23:9, 9:17, 20:6, 17:14)
Druhý zápas v základní skupině jsme odehráli v 19:00 proti Strakonicím. Zmiňuji čas, protože utkání jsme dohráli lehce před devátou hodinou a vítěz tohoto zápasu měl nastoupit druhý den hned v 9 hodin ráno a navíc proti Sadské (loňský vícemistr, který smolně prohrál jeden zápas ve skupině). Samozřejmě hlavou proběhly myšlenky jako zápas úmyslně prohrát a zahrát si proti Pardubicím až od 11 hodin. Napadlo to asi každého, nicméně tyto myšlenky jako hrát a nechtít vyhrát do mládežnického sportu a víceméně do sportu jako takového prostě nepatří.
K zápasu: soupeř aplikoval stejnou taktiku jako minulý týden (na NF U11 v Krnově), kdy prakticky nebránil 1na1 a pouze vypichoval, zdvojoval a vypomáhal na hranici vymezeného území. Jsem rád, že se ukázalo to, co jsem psal minulý týden – v pozdějších kategoriích tato obrana fungovat nebude. V útoku jsme si dělali, co jsme chtěli a první čtvrtinu jsme taky vyhráli o 14 bodů. Bohužel ve druhé čtvrtce jsme se přestali soustředit na naši obranu, čehož soupeř dokázal využít k dorovnání skóre. Naštěstí ve třetím úseku hry jsme znovu odskočili na výrazný bodový rozdíl a výraznější vedení udrželi až do konce.
Střelci: Samouk 20 (4/2), Homolová 13 (9/5), Březinová 10 (5/4), Macháčková 6, Málková 6 (6/2), Brzoňová A. 5 (2/1), Brabcová A. 3 (6/3), Brzoňová E. 2 (3/2), Hýlová 2, Ransdorfová 2 (6/2),
SBK Sadská – Basketbalová Škola Praha 65:40 (16:9, 16:11, 21:10, 12:10)
Na Sadskou si vzpomínáme z loňského NF U11, kdy nás vyřadili v semifinále po té, co nechybělo málo, a výhru bychom si odnesli my. Bohužel naše hráčky nastoupily pouze se strachem v očích ze soupeře, který je jednou těsně porazil a zápas byl tak rozhodnutý ještě před tím, než začal.
Sadská hrála rychlý basket a hlavně výborně bránila 1na1, což na náš v tu chvíli ustrašený herní projev bohatě stačilo. Naše hra je založená na dobré obraně, rychlých protiútocích a spolupráci hráček. Proti Sadské jsme špatně bránili a díky tomu jsme nebyli schopné pořádně zahrát rychlý protiútok a v postupné fázi hry jsme pouze spoléhali na naše klíčové hráčky bez zapojení kohokoliv jiného.
Od začátku zápasu nám soupeř stále více a více odskakoval a my jen bez bojovnosti plačky přihlíželi. Sadská tak bez debat zaslouženě vyhrála a my vypadli z bojů o medaile. Nejvíc mě na našem výkonu mrzel strach a nervozita. Obojí chápu jako limitaci na útočné polovině, je pro mě ale naprosto nepochopitelné, aby nervózní hráčka ani nebránila a nebojovala. Sadská určitě není o tolik lepším týmem než my, pouze se o výhru chtěla poprat.
Střelci: Samouk 11 (7/1), Homolová 10 (6/4), Brzoňová E. 4, Málková 4, Macháčková 4 (4/2), Březinová 3 (2/1), Boráková 1 (2/1), Brabcová A. 1 (2/1), Brabcová J. 1 (2/1), Hýlová 1 (2/1)
DBaK Plzeň – Basketbalová Škola Praha 39:51 (15:9, 6:18, 12:13, 6:11)
Do bojů o 5. – 8. Místo jsme nastoupili proti Plzni, která disponuje několika hodně vysokými hráčkami. V první čtvrtině jsme měli problém adaptovat se na obranu klasických pivotů a tak jsme první úsek hry prohráli. Naštěstí od druhé čtvrtky jsme se už srovnali, začali hrát rychle dopředu a soupeře tak uběhali.
Střelci: Samouk 13 (2/1), Macháčková 12 (4/4), Brzoňová E. 7 (2/1), Homolová 7 (4/1), Málková 6 (11/4), Brabcová J. 3 (2/1), Brabcová A. 2, Březinová 1 (2/1)
BK Strakonice – Basketbalová Škola Praha 49:59 (8:14, 14:17, 4:18, 23:10)
Zápas o 5. místo jsme sehráli znovu proti Strakonicím. Na naší hře bylo vidět znatelné zklidnění a díky tomu jsme po celý zápas soupeře jasně přehrávali. Konečně jsme si v útoku dobře vyhověli, pouštěli míč z ruky a viděli se. Zápas jsme nakonec dohrávali bez našich opor a soupeř tak dokázal „dotáhnout“ vyšší bodový rozdíl. Nicméně z výhry a z konečného 5.místa na Národním finále jsme se mohli nakonec radovat my.
Střelci: Homolová 11 (5/1), Březinová 9 (4/1), Málková 9 (9/3), Brabcová A. 6 (2/2), Samouk 6, Macháčková 4, Brzoňová 3 (2/1), Loučková 3 (4/1), Boráková 2, Brabcová J. 2, Holá 2, Ransdorfová 2
Zhodnocení turnaje
Z basketbalového hlediska hodnotím náš výkon pozitivně. Po většinu zápasů jsme hráli pohledný, rychlý basket s dobrou obranou. Lauru navíc zvolili ostatní trenéři do All-stars pětky turnaje. 5.místo je možná zklamáním (navíc pouze s 1 prohrou na celém turnaji), protože věřím, že určitě dokážeme hrát lépe než minimálně dva celky umístěné před námi a myslím, že by si za své celoroční výkony naše hráčky medaili zasloužily. Bohužel to takto nefunguje a my si medaile neodvážíme, odvážíme si ale určitě mnoho cenných zkušeností, které stoprocentně v dalších letech zužitkujeme, a to zklamání určitě není.
Většinou závěrem děkuji organizátorů za dobře připravený turnaj. To teď bohužel moc nelze. Nezajištěné stravování pro týmy, žádné zahájení nebo způsob „vyhlašování“ nejlepších hráček jednotlivých zápasů, budilo dojem, že se jedná spíše o předsezónní turnaj než Národní finále. Mimochodem „vyhlašování“ nejlepších hráček zápasu probíhalo tak, že po podání rukou přišel mezi hráčky jeden z pořadatelů a předal jí jen tak šampón… Jako jedinou dobře zorganizovanou věc na celém turnaji jsem vnímal oslavy domácí celku po výhře ve finále.
