Ve čtvrtek 26.4. jsme s holčičkami vyráželi do Klatov, kde se od pátku do neděle konalo národní finále. Ještě ve čtvrtek večer jsme absolvovali trénink v místní tělocvičně a dolaďovali formu na páteční zápasy. Po tréninku jsme holkám dopřáli k večeři pizzu, která zmizela jako když lusknu prsty.
První zápas jsme sehráli v pátek ráno a to hned proti Strakonicím, těm Strakonicím které nás minulý rok porazili v boji o 3.místo v prodloužení. Ten kdo minulý rok byl v Krnově, mi musí dát za pravdu, že jsme se Strakonicemi odehráli totožné utkání jen se štastnějším koncem pro nás. Dobře jsme bránili a rvali se o každý centimetr palubovky, je pravdou že basketbal to pohledný nebyl, ale ubojované vítězství ano! Vzhledem k tomu, že jsme hráli zápas asi 2,5 hodiny neměli jsme moc času zregenerovat. Došly jsme si na oběd a hned po něm jsme jeli na další utkání do tělocvičny na konci Klatov.
Sadské vosy na nás v druhém zápase vlítly s takovou vervou, že naše holky se totálně sesypaly. Nedokázali jsme se vypořádat s tvrdostí soupeře a několikrát za zápas jsme jim lacině odevzdali míč a z toho jsme dostávali jednoduché koše. Holky jakoby měly svázané ruce, nohy a hlavu zároveň. Nic nefungovalo a my obdržely výprask o 22 bodů. V tu chvíli jsme mohli jen doufat, že Strakonice porazí Sadskou o hodně nebo Sadská zdolá Straky.
Bohužel druhý den se překvapení nekonalo, Strakonice sice vyhrály, ale ne dostačujícím rozdílem a my i přes vysoké vítězství nad Basket Ostravou spadli do skupiny o 9.-12.místo díky minitabulce. My trenéři z toho měli těžkou hlavu, a moc nás toto zamotání mrzí a přiznáváme že za to trochu můžeme i my. Ale takový je sport, jednou jsi nahoře, jednou dole.
Ještě v sobotu odpoledne jsme hráli proti domácím holkám z Klatov. Do poločasu bylo utkání vyrovnané, ale v druhé půlce jsme přebrali otěže zápasu do svých rukou a holky urvaly vítězství o 20 bodů.
Poslední zápas o konečné 9.místo odehráli naše děvčata v neděli dopoledne s Karlovými Vary. První poločas byl jak ze špatného snu. Holky přišly zápas nejspíš odpochodovat a odevzdat, což mně se moc nelíbilo a trochu jsem v poločase děvčata dořval v šatně… ale ono to pomohlo! Na hřiště se vrátily tygřice jak je znám a jak se patří. Nebýt toho špatného poločasu, díky kterému jsme prohrávali až o 25 bodů, tak jsme mohli pomýšlet i na vítězství.
10.místo z 16 týmů není to místo, se kterým bychom měli být spokojení. Ale aspoň nás to donutí stále lépe pracovat na tréninku, aby jsme se stali lepšími. Holky určitě mají na to se rvát o příčky nejvyšší a do budoucna věřím, že tomu tak bude.
