Mistrovství české republiky v kategorii U14 se letos odehrálo v Hradci Králové. Z extraligy se nám podařilo kvalifikovat se z druhého místa a ve skupině nás čekal domácí Hradec (z 1. místa), KP Brno (ze 3. místa) a Horní Počernice (ze 4. místa).
Na turnaj jsme odjeli společně rovnou ze středečního tréninku, v klidu se ubytovali a druhý den jsme již byli připraveni na dopolední zápas. Nevyužili jsme pořadateli nabídnuté ubytování vzdálené přes 20min chůze a se společnými záchody na chodbě. Místo toho se nám podařilo zařídit si ubytování výrazně bližší, kvalitnější a v podobné cenové kategorii. Jedli jsme v blízké restauraci přímo na náměstí a na kvalitu si rozhodně nemůžeme stěžovat, naopak. Rád bych poděkoval Enisovi a dalším, kteří pomohli se zajištěním ubytování a stravování, protože si nedokážu představit, že by jedno z toho mohlo být na vyšší úrovni.
BŠ Praha – KP Brno 61:43 (11:6, 19:17, 16:8, 15:12)
V prvním utkání byla vidět na obou týmech velká nervozita, která se projevila především v (ne)přesnosti zakončování. V obraně jsme ale dostávali soupeřky pod velký tlak, což je stálo hodně energie. Únava se na hráčkách Brna začala projevovat ve třetí čtvrtině, kde jsme získali náskok a udrželi ho až do konce zápasu. Upřímně si myslím, že tento zápas vyčerpal Brňanky, protože další zápasy už určitě nehrály s takovým nasazením jako proti nám a všechny další zápasy ve skupině prohrály. My jsme si ale připsali důležitou výhru na MČR.
Sokol Nilfisk Hradec Králové – BŠ Praha 71:40 (13:10, 26:7, 20:7, 12:16)
Druhý zápas dne proti favorizovanému domácímu celku není úplně potřeba popisovat, stačí se podívat na skóre jednotlivých čtvrtin. První čtvrtinu jsme předváděli výborný basketbal a soupeři šlapali na paty. Bohužel v dalších dvou dějstvích přišel z naší strany naprostý herní kolaps a bylo po zápase. V poslední čtvrtině už soupeř hodně střídal, což nám dovolilo vrátit se znovu do zápasu (z pohledu estetiky, nikoliv skóre). Utrpěli jsme tedy zaslouženou prohru a naše koncentrace se začala upírat na poslední utkání ve skupině s Počernicemi o postup do semifinále.
BŠ Praha – Sokol Horní Počernice 72:49 (14:19, 24:8, 15:12, 19:10)
V pátečním střetu o postup do semifinále nás čekal nám známý tým Horních Počernic se svojí odstoupenou pasivní obranou. Vstup do zápasu patřil jednoznačně našemu soupeři. Počernice hrály s větší chutí, nasazením a elánem, čímž si v první čtvrtině vybudovaly dvouciferné vedení. Vedení se nám naštěstí podařilo závěrem čtvrtiny stáhnout na 5 bodů. Od druhé čtvrtiny jsme už konečně začali hrát náš basket, dotáhli rozdíl ve skóre a v poločase jsme odcházeli do šaten s 11 bodovým vedením. Druhý poločas se nám podařilo vedení udržet a v poslední čtvrtině jsme dokonce navýšili na konečných 23 bodů. V utkání jsme vstřelili více trojek (10) než trestných hodů (8), zajímavé je, že na trojkách se podílelo 8 hráček.
ŠBK Parker-Hannifin Sadská– BŠ Praha 82:68 (15:15, 10:23, 28:9, 29:21)
V semifinále nás čekaly vosy ze Sadské, soupeř, který nás poslední 3 roky na mistrovstvích vždy vyřadil. Soupeřek jsme se ale nezalekli a po výborném výkonu v prvním poločasu jsme odcházeli do šaten s 13 bodovým vedením. Bohužel vedení jsme ztratili hned ve třetí čtvrtině, kde jsme předvedli více než žalostný výkon a do posledního dějství jsme šli dokonce s 6 bodovým mankem. V poslední čtvrtině jsme se ještě několikrát pokusili o obrat, ale soupeř si už vedení pohlídal a my tedy spadli do bojů o 3.místo.
Může se zdát, že nás porazila hráčka soupeře Paurová, která v zápase vstřelila 34 bodů (navíc s velice dobrou úspěšností). Z mého pohledu to tak úplně není, 30 bodů od nejlepší hráčky jsme čekali, problém byl bohužel ve 20 bodech (a 8 útočných doskocích) Holé a 15 bodech Frankové. V tomto utkání nám nefungovala slabá strana v posunu pod pomáhající hráčku a díky tomu i braní na záda – po poměrně slušné obraně se nám tedy opakovaně stávalo, že jsme obdrželi koš od volné hráčky z pod koše, to nám zlomilo vaz. Nicméně jako obvykle se Sadskou se hrál velice pohledný basketbal od začátku do konce.
BA Sparta – BŠ Praha 70:69 (21:16, 12:17, 24:14, 7:17, 6:5)
Vstup do zápasu se nám úplně nevydařil a od začátku jsme doháněli nepatrné vedení soupeře. V poločasu odcházeli oba celky do šaten za vyrovnaného stavu. Ve třetí čtvrtině se nám naše hra opět lehce rozbourala a soupeř si tak vybudoval 10 bodové vedení. V poslední čtvrtině jsme dokázali soupeřovo vedení dotáhnou a získat míč posledních 14 vteřin do konce za vyrovnaného stavu. Rozhodli jsme se podržet míč a hrát na poslední střelu, která se bohužel nekonala, protože jsme se dopustili ztráty z driblinku a zápas se tak dostal do prodloužení.
V prodloužení se nám povedlo hned v prvních deseti vteřinách skórovat, Sparta ale okamžitě odpověděla. Další 3 minuty se nic moc nestalo. Následně se nám podařilo opět skórovat, ale Sparta znovu hned odpověděla, tentokrát formou dvou trestných hodů. Následovala série 4 našich trestných hodů, ze kterých jsme byli úspěšní pouze v jednom případě, Sparta doskočila míč a z protiútoku skórovala. Nám už se nepodařilo míč dopravit do koše, a tak jsme po velkém boji podlehly Spartě o bod v prodloužení. Škoda.
Utkání o bronzovou medaili ale nabídlo výbornou diváckou kulisu, rychlý a pohledný basketbal, vyrovnanou koncovku, prodloužení, a to vše ve skvělé atmosféře. Co více bychom si mohli od vrcholu sezóny přát. Samozřejmě přijít o medaili vždy zamrzí, a navíc po takto vyrovnaném zápase, nicméně teď je potřeba posbírat nabyté zkušenosti a příští sezónu je zúročit.
Rád bych poděkoval všem hráčkám (mladším i starším), rodičům a vlastně všem, kteří přijeli podpořit naše holky. Vytvořili jste výbornou atmosféru, ve které byla radost hrát.
Hodnocení turnaje
Turnaj proběhl bez většího incidentu. Před každým zápasem probíhalo představování hráček a po zápase vyhlášení nejlepší hráčky z každého týmu. Cenou pro nejlepší hráčku byl opět sprchový gel. V půlce turnaje proběhly dovednostní soutěže, které byly velice špatně zorganizované. Trojky proběhly poměrně bez problémů. Driblinkový slalom ale vyhrála hráčka, která se po vypadnutí míčů ani jednou nevrátila na původní místo, čímž získala výhodu, která ji posunula k výhře. Největší problémy ale nastaly při trestných hodech, kdy se první 4 kola opakovaly, kvůli zmatkům v počítání jednotlivých hráček (otočené skóre), což by ale nebyl největší problém. Jako velkou nespravedlnost vnímám (a podle ohlasů i většina přítomných) co se stalo Martině Šalkovičové ze Sparty. Vyhrála první kolo, které se ale opakovalo. Vyhrála tedy znovu a na semifinále zavolali pořadatelé její poraženou soupeřku…
Hodnocení rozhodčích
Upřímně řečeno se mi celkově nelíbila práce rozhodčích. Problém nevidím v jednotlivých rozhodnutí, ale v naprosté nekonzistenci. Prakticky po celou dobu turnaje nikdo z hráček a trenérů netušil, co vlastně faul je a co není. Kroky se také moc nepískaly. Musím ale pochválit, že si rozhodčí poměrně dobře dávali pozor na útočné fauly ve clonách.
Závěrem
Na turnaj jsme přijeli s cílem předvádět atraktivní, rychlý basketbal a turnaj si užít, což se nám beze zbytku podařilo. Každý zápas, co jsme hráli, jsme podle mého předvedli výborný výkon a dobře tak prezentovali klub Basketbalovou Školu Praha. Chybělo nám málo a mohli jsme hrát o zlato, chybělo ještě méně a mohli jsme mít bronz, bohužel se nám nepoštěstilo a odvážíme si „pouze“ čtvrté místo. Nabrali jsme ale spoustu zkušeností, které 100% (nejen) příští sezónu zúročíme.
Z individuálních ocenění si Mariana Přibylová odváží cennou účast v All-stars pětce celého turnaje a Aneta Skoumalová si při soutěžích dokázala vystřílet v trojkách druhé místo.
Rád bych poděkoval hráčkám, které na turnaji fungovaly naprosto bez problémů, realizačnímu týmu (Enisovi a Markétě) za výbornou práci v zápasech i mimo ně, a všem fanouškům, kteří nás přijeli podpořit přímo do Hradce nebo alespoň drželi palce u počítačů. Zvláštní poděkování patří rodičům, kteří hráčky podporují po celý rok a bez kterých by holky už basket dávno nehrály. Děkuji Vám všem.
