ŠBK Parker-Hannifin Sadská – BŠ Praha 73:44 (21:4, 14:17, 22:15, 16:8)
V sobotu nás čekal neporažený tým letošní sezóny. Zápasy se Sadskou vždy slibují rychlý, pohledný a kvalitní basketbal, bohužel nás v týdnu před utkáním postihlo několik výrazných zásahů do sestavy a my tak dorazili pouze v 8 lidech. Navíc jednou z hráček byla Martina se zraněným kotníkem, která neplánovaně doplnila sestavu, abychom splnili minimální počet hráček.
Kromě první čtvrtiny, ve které jsme naprosto vyhořeli, jsme pro Sadskou byli důstojným soupeřem. Bohužel fyzická náročnost zápasu a nemožnost střídat nás vždy dohnaly na konci každé čtvrtiny, Sadská tohoto úpadku využila a v posledních dvou minutách jednotlivých úseků pokaždé bodově odskočila.
Líbil se mi nastavený metr rozhodčích, kteří nechávali tvrdší hru tělem a obranu za pomoci jedné ruky na hráči (v případě dobrého postavení nohou) bez povšimnutí, jakmile ale hráčka byla pozdě nohama nebo při použití obou rukou v obraně se pískal faul.
Sokol Horní Počernice – BŠ Praha 51:43 (20:8, 4:15, 17:12, 10:8)
Po náročné sobotě nás čekala ještě náročnější neděle. Ne, že by soupeř víc běhal nebo tvrději bránil, ale vzhledem k nakumulované únavě bylo naprosto jasné, že zápas v Počernicích bude především o vůli.
Vstup do utkání jsme zvládli podobně jako v sobotu, nezvládli. Nebyli jsme schopni se rozeběhnout, zahrát 1na1, ale především jsme naprosto propadali v obraně – žádná výpomoc, nulové řešení clon a neexistující obranné odstavování dostali už po první čtvrtině našeho soupeře do dvouciferného vedení. Naštěstí jsme se dokázali výrazně zlepšenou obranou ve druhé čtvrtině dostat zpět do zápasu.
V druhém poločasu na nás začal být znatelný nedostatek sil, ne že bychom hráli celkově špatně, ale v naší obraně se vždy jednou za čas objevila až neuvěřitelná díra, kterou soupeř jednoduše využil a nám tak sebral část už tak docházejících sil.
Utkání se dostalo do koncovky, kterou jsme útočně nezvládli. Nicméně jsme si v obraně dokázali podržet prohru pod 11 bodů, a tedy vzájemné skóre s Počernicemi máme lepší.
O výkonu rozhodčích vypovídá délka utkání. Vybralo se všech 10 time-outů, čerpalo se plných 15min poločasu a 2x2min přestávky mezi čtvrtinami. Navíc vzhledem k našemu počtu jsme na hřiště ani jednou nespěchali. Nechápu tedy, jak mohl zápas trvat pouze 90min… Víceméně chápu, nepískalo se nic – rozhodčí utkání pojali stylem „rychlý konec, rychlé peníze, rychle pryč“. Druhý rozhodčí se chvilku snažil, i byl schopný komunikovat nebo přiznat chybu, ale později se přizpůsobil a také nepískl nic. A to tam bylo z obou stran až neodpustitelné množství faulů rukama nebo kroky při každém druhém převzetí míče. O neoprávněné technické chybě (bez jakéhokoliv upozornění) nebo o třech neodpískaných nesportovních faulech (2 naše, 1 soupeřův) se rozepisovat nebudu.
S ohlédnutím na uplynulý týden musím bohužel konstatovat, že jsem se trenérsky dopustil několika chyb, které ovlivnili průběh obou zápasů a pravděpodobně i rozhodli o nedělní prohře.
Prvotní problém byl v přetížení hráček, které odehráli v pátek odložený zápas se Slovankou, pak v sobotu utkání za U15 s Děčínem, v neděli přejížděli na regionální výběry, kde odtrénovali 3 náročné tréninky a pak se normálně zapojili do tréninkového procesu. Pět hráček absolvovalo výše zmíněné, z těchto pěti si v tomto týdnu jedna zranila kotník, jedna sval a jedna onemocněla.
Druhým problémem bylo rozdělení pětek. Oba zápasy jsme prohráli výrazným rozdílem v první čtvrtině. Situace, ze které jsem se mohl poučit, ale na neděli nepoučil.
Pro rodiče našich hráček, dejte prosím přečíst posledních několik vět Vašim dcerám, některé totiž mají pocit, že chyby dělají pouze ony samy.
Závěrem bych rád poděkoval Martině. I s bolavým kotníkem nenechala ostatní hráčky ve štychu a v obou zápasech nastoupila v prvním poločasu. Díky ní jsme tak nemuseli hrát ve 4, což ulevilo ostatním hráčkám už v tak náročném víkendu.
