BA Sparta Praha– BŠ Praha 84:36 (22:14, 24:9, 30:5, 8:8)
První zápas proti Spartě byl od začátku jednoznačný. Možná v první čtvrtině to podle skóre vyloženě nevypadalo, ale soupeř měl jasnou převahu – oba týmy tedy od první čtvrtiny průběžně prostřídávaly všechny hráčky a celková atmosféra byla uvolněnější.
Když jsme plnili pokyny, tak jsme byli schopni překonat soupeřův zdvojovací press, bohužel vždy přišlo několik nezodpovědných přihrávek a Sparta trestala jednoduchými dvojtakty. Náš problém ale po celý zápas byla obrana hráče 1na1. Z nějakého důvodu jsme driblující hráčku na trojce bránili na 3 metry, což zkušenější hráčky soupeře trestaly volnými trojkami.
Závěrem musím zdůraznit přítomnost pouze jednoho rozhodčího, což by se asi úplně stávat nemělo. Jeden rozhodčí ale v tomto případě stačil a Pavel Koudela utkání odvedl bez problémů. Po nedělním utkání bych ho navíc označil za jediného rozhodčího, který nás o víkendu pískal.
DBaK – BŠ Praha 53:54 (10:18, 8:12, 18:15, 17:9)
Nedělní zápas začínající v 8:30 už tak poklidně neprobíhal. Začátek jsme sice zvládli a do poločasu jsme si vytvořili 12 bodový rozdíl, ve druhé poločasu se ale začalo projevovat zranění 3 hráček a tedy zmenšení naší rotace a síly začaly docházet.
Do druhého poločasu jsme nastoupily jako úplně jiné družstvo, největší výpadek jsme zaznamenali v obraně, kdy jsme nebyli schopni efektivně ubránit a zahájit protiútok. Zápas se tedy dostal do vyrovnané koncovky, kdy vedeme o bod a soupeř má míč. Dokázali jsme narušit rozehrávku a donutit soupeře k přihrávce do autu. Tedy 11s před koncem máme míč a vedeme o bod. Správně vyhodíme, necháme se faulovat (i když to faul nebyl…), 7s do konce netrefíme ani jednu šestku, ale podaří se nám útočně doskočit, zachovat klid a znovu se nechat faulovat. 2s do konce opět netrefíme ani jednu šestku, na doskoku do míče znovu plácneme, ale už doskočí soupeř v rohu, nadribluje na půlku a netrefí nepřipravenou střelu z půlicí čáry – pozdě odpískaný konec, který mohl způsobit změnu ve výsledku, pouze završil nulový „výkon“ rozhodčích. Zápas jsme tedy po velkém boji vyhráli o bod a holkám patří uznání, že bojovaly až do konce i přes značný nedostatek sil.
K rozhodčím. Obvykle se rozhodčích zastávám, protože svoji práci lehkou určitě nemají, nicméně v tomto zápase kritizovat musím. Naprosto nejhorší výkon, který jsem za poslední dobu zažil. Pokud vidím, že rozhodčímu něco unikne, ale snaží se a má lidský přístup (komunikuje nebo je zpětně ochotný i uznat chybu), rozhodně se po něm nebudu vozit. Když ale do haly přijde arogantní „mistr světa“, kterému jde jen o peníze po zápase… No, a v neděli přišli dva.
Co bylo špatně? Nekonzistentní rozhodování (stejná situace posouzená vždy jinak), neznalost pravidel (konkrétně přenášený míč), špatná mechanika (často stál rozhodčí jinak, než stát má, a situaci tedy nemohl vidět), špatné rozhodování (např. odpískaný aut, kdy ani jeden z rozhodčích neviděl – po chvilce váhání si pískající rozhodčí tipl stranu místo, aby uznal situaci rozskoku), nulová kontrola stolku (u stolku seděli lidé, kteří basketbalová pravidla tolik neovládali a rozhodčí se pouze 100% spoléhali na časomíru – viz. poslední 2 vteřiny zápasu) a pro mě asi nejhorší byla naprostá arogance obou dvou… Ani jeden z rozhodčích nebyl schopný komunikovat, jediné na co se oba zmohli, bylo kroucení hlavou – to jim ale šlo na výbornou. Co bylo dobře? Rozhodčí na zápas dorazili včas. I když by možná bylo lepší, kdyby napodobili svého kolegu v sobotu a radši vůbec nepřišli…
