Sokol Hradec Králové – BŠ Praha 77:41 (17:12, 26:21, 18:4, 16:4)
V sobotu jsme odjeli do Hradce. Hradci jsme vyšli vstříc v jejich prosbě o výměnu pořadatelství, proto jsme utkání neodehráli doma, jak bylo v plánu. Podle tabulky a zatím odehraných utkání slibovalo střetnutí dvou doposud neporažených celků pěknou podívanou. Bohužel jsme ale nepřijeli v kompletní sestavě (3 na jarních prázdninách a 1 zraněná), což rozhodlo o jednostrannosti zápasu.
První poločas jsme se s rychlým tempem domácích ještě dokázali vyrovnat a hrát relativně vyrovnaný basketbal. Bohužel krátce po poločasové přestávce nám došel kyslík, důsledkem čehož jsme nebyli schopni si poradit s nátlakovou obranou hradeckých hráček. Velké množství ztrát a přesilové situace domácích okamžitě následovaly. Druhý poločas jsme tak prohráli rozdílem 34:8.
Našim hráčkám bych určitě nic nevyčítal, spíš naopak. Zápas odehrály s vysokým nasazením a myslím, že díky absenci několika klíčových hráček, si hodně zkušeností odnesly hráčky, které se na hřiště v takové míře nedostanou.
BŠ Praha – K2 Prostějov 53:32 (11:6, 13:6, 16:10, 13:10)
Druhý den jsme doma přivítali Prostějov, tým ze spodku tabulky. Po fyzicky velice náročném sobotním utkání nás navíc čekala v neděli zpráva, že nás bude pouze 6. Ze sobotních 8 hráček odjela ještě 1 (plánovaně) na hory a 1 (neplánovaně) onemocněla. Naší zápasovou taktikou se tedy stalo: zpomalovat hru, postupně ukrajovat čas a přežít.
Ze začátku bylo těžké naše hráčky, které jsou zvyklé na rychlou agresivní hru, přimět hrát pomalý „profesorský“ basket. Naštěstí už v průběhu první čtvrtiny všech 6 našich hráček pochopilo, kdy je potřeba zabrat a udělat 2-3 rychlé kroky a kdy na druhou stranu je lepší vypustit a místo rychlého protiútoku 3na2 zastavit hru a hrát pomalý postupný útok.
Naštěstí soupeřkám pomalé tempo vyhovovalo, a nevyužily tak našeho do očí bijícího fyzického deficitu. Většinu času bránily od půlící čáry a v jednu chvíli proti nám dokonce zkusily postavit zónu (1-3-1). Naše hráčky tedy měly hodně prostoru v útoku odpočívat.
V obraně jsme bránili lehce odstoupeně a tlačili hráčku s míčem do těžké střely z driblinku. Následně jsme se opírali o velice dobré obranné odstavování (jedna z činností, kde naše hráčky na 2-3 kroky zabraly). V útoku stála naše hra na dvou podkošových hráčkách, které ve vymezeném území naprosto dominovaly.
Utkání jsme (navzdory mému očekávání) vyhráli o 21 bodů. Hráčkám patří z mé strany velký respekt a uznání. Nejenže do utkání vložili poslední zbytky sil, ale dokázaly na pouhý pokyn naprosto změnit styl hry, na který jsou zvyklé (a to vyžaduje velkou míru koncentrace).
