Jak zhodnotit tento hrací víkend? Všichni jsme věděli, nebo aspoň já s Petrou, že nás čekají nejtěžší zápasy v této sezóně a to zápasy o všechno. Hlavně o to kdo získá zlatou medaili v Praze v naší kategorii a kdo se vydá na Národní finále do Ostravy nebo do Příboru, kde se koná Národní finále v mixech. Jelikož ani já ani Petra jsme nevěděli kde Příbor je (teď už víme 🙂 ), nepřipouštěli jsme si nic jiného než to, že chceme s klukama do Ostravy. Čím víc se blížil víkend, tím víc jsem byl nervózní, protože se Spartou jsme potřebovali 2x vyhrát a to navíc v součtu o víc jak o 14 bodů.
V sobotu jsme se nejprve rozehráli v zápase proti Sokolu Vyšehrad, všechno se nám dařilo, jak obrana, tak i útok a do hry se mohli zapojit všichni kluci. Toto utkání jsme vyhráli dvojciferným rozdílem. A mně se tak honilo hlavou, jestli kluci dokážou takhle hrát i proti klukům ze Sparty, nebo přijde kolaps. Jenže Sparta v sobotu neměla svůj den a my naopak měli. Žádný kolaps se nekonal a kluci pokračovali ve skvělé obraně, kterou předváděli v zápase s Vyšehradem a navíc nám padali i koše. Výsledkem toho všeho bylo vítězství 61:40, zjistili jsme že Spartu, kterou jsme do té doby neporazili, dokážeme porazit. A hlavně že nám nad nimi už stačí vítězství o jediný bod.
V neděli jsme začali hrát proti stále se zlepšujícímu Sokolu Pražškému. Sokol celý zápas hodně kousal a to co se nám dařilo v sobotu, tak se nám v neděli nedařilo vůbec. Obrana jako by neexistovala, neproměňovali jsme jasný šoupáky z pod koše, ztráceli míče a nevím co ještě. Jako by tomu někdo chtěl abychom zrovna tenhle den, kdy nám jde o všechno, měli den blbec. Naštěstí jsme ukopali vítězství 39:33 a kluci se mohli začít koncentrovat na nejdůležitější zápas v PP. Zápas o všechno nebo-li FINÁLE PRAHY. Na jedné straně BA Sparta a na druhé naše Tygřata. Všichni přítomni v tělocvičně mi dají za pravdu, že to bylo finále se vším všudy. My první poločas pokračovali v nekoncentrovaném výkonu, který jsme předváděli i v zápase se Sokolem. Ať jsme na kluky volali co chtěli, nemělo to žádný smysl. Takže skóre v poločase 24:11 pro Spartu a my tak s Petrou přemýšleli co klukům říct, aby zápas nevzdali. Nevím co přesně jsme jim tloukli do hlavy, ale muselo to zabrat. Kluci ukázali že jsou správní tygři a v druhém poločase to všem dali jasně najevo. Najednou nás bylo všude plno, na hráčích bylo vidět jak šíleně moc chtějí tenhle zápas vyhrát a podřídili se tomu. Navzájem se podporovali z lavičky, ale i na hřišti. Dokonce se na chvíli dostavilo i štěstíčko a padli nám tam nějaký ty potřebný košíky. S posledním hvizdem rozhodčích na tabuli svítilo skóre 38:43 pro nás. V tu chvíli vypukla šílená radost, ze který se ještě teď nemohu vzpamatovat a ještě mi to nějakou chvíli potrvá.
Chci poděkovat všem rodičům za podporu a především chci poděkovat a hlavně pogratulovat klukům, k tomu čemu dosáhli a nemám teď ani moc na mysli výsledek, nýbrž to že dokázali vyhrát sami nad sebou, protože ten zápas nevzdali a bojovali až do úplného konce.
P.S. Petra v neděli v poločase se Spartou klukům řekla že jim splní co budou chtít, když ten zápas vyhrají, tak jsem na to zvědavej, na lavičce jsem slyšel něco o x-boxech a podobně :-). Za mě říkám, že není nic lepšího než mít zlatou medaili na krku.
