V neděli ráno se naše děvčata U13 vydala do Nuslí na Květnici sehrát dva zápasy s domácími holkami. Po osmé hodině se sešlo 12 tygřic, které tak trošku vypadaly, že by ranní zápas nejraději prospaly. Už během rozcvičení na holky nebyl pěkný pohled, jedna mi povídá že jí bolí hlava, další když nastupuje do zápasu, že jí bolí břicho. A já si jen říkal, ať to všichni přežijeme ve zdraví a splníme vítěznou povinnost.
První poločas prvního zápasu byly holky vyloženě spící. Soupeřky si po svých neúspěšných střelách doskakovaly jak chtěly, a my jen přihlížely, jak to asi dopadne, chyběla sebemenší chuť udělat pohyb navíc. Změna přišla ve třetí čtvrtině, kdy jsme domácím bodově výrazně utekly. Holky trošku přitvrdily v obraně, získávaly míče a zahrály pár pěkných, rychlých protiútoků. Utkání jsme vyhrály rozdílem třídy, ale sledovat naše děvčata jak se tváří a některé zvlášť, no to bych z nich vykvetl.
Do druhého zápasu holky vstoupily jinak, víc důrazně. Výborně jsme vyvíjely tlak v obraně, kdy se soupeřky nebyly ani schopné dostat na útočnou polovinu hřiště. Díky tomu se nám podařilo dát pár jednoduchých košů, a čím víc jich bylo, tím větší klid a sebevědomí to našem děvčatům přinášelo. Je pravdou, že na konci první čtvrtiny jsem se zalekl špatného došlápnutí Didi při dvojtaktu, protože v tu danou chvíli pro ní zápas skončil. Ale výborně jí v její pětce zastoupila Bára s Lucií a Dendou. V poslední čtvrtině náš výkon už zdobily jen pohledné akce, které jsme s velkou úspěšností proměňovaly v body. Za tento zápas zaslouží pochvalu, všechny tygřice. Byla radost v tu chvíli stát na střídačce jako coach :).
