Do soutěže vstoupili i naši nejmladší minižáci. Klučičí soutěž má sice hodně účastníků, ale kvalita jednotlivých účastníků je velmi rozdílná. My si po prvním turnaji odnášíme 3 výhry a jednu velkou prohru.
BŠ Praha – Jižní supi 98:9
BŠ Praha – Sokol Kbely 84:25
První zápas jsme odehráli na Jižních supech proti domácímu týmu. Hned poté zápas proti Kbelům. Oba sobotní zápasy měly přibližně stejný průběh. Od začátku do konce jsme měli vývoj utkání pod kontrolou. Nicméně výkon našich kluků jen z dálky připomínal to co bych si představovala. V obraně i v útoku panoval chaos. Kluci si hrají vše podle sebe a velmi málo jsou ochotni přijmout jakýkoliv pokyn trenéra. To se nám vymstí v zápasech s lepšími soupeři. Ve druhém zápase proti Kbelům se nás výkon malinko zlepšil, nicméně na hřišti to vypadalo jako když vypustíme pytel blech. To že máme občas problém trefit koš je v této kategorii normální, ale to že máme několika minutové výpadky v obraně, kdy brání z pěti na hřišti pouze jeden či dva, to opravdu nechceme.
BŠ Praha – NBK 118:11
BŠ Praha – USK 29:99
V neděli jsme sehráli dva zápasy v naší domácí hale v Jenči. První zápas se nám podařilo dát první stovečku a řízečky nás čekají z kuchyně pana Langa (už se moc těšíme). Nutno podotknout, že kluci výrazně zlepšili pojetí hry, lehce se zklidnili v útoku a rychleji hledali své hráče v obraně. Po pauze, která nám ovšem vůbec nesvědčila, ba naopak, jsme narazili na prvního silného soupeře. Kluci se po třech jasně vyhraných zápasech a hlavně po zmíněné pauze vrátili na lavičku ospalí a naprosto nekoncentrovaní. Rychlost hry USK, rychlost jejich pohybu na hřišti nám na začátku daly velkou lekci. Až tak poslední dvě minuty první čtvrtiny jsme začali zrychlovat. Rázem jsme dokázali alespoň částečně zastavit jejich útok a začalo se hrát na obě strany. Druhá čtvrtina vypadala obdobně. Až v druhé půlce zápasu jsme začali běhat a ukázalo se, že to umíme. Lehce jsme přitvrdili, takže už to nebolelo pouze tygry, ale občas i někoho ze soupeřů. Takových zápasů bychom potřebovali spoustu. Donutilo by to naše kluky dělat vše rychleji, důrazněji. Navíc si musíme zvyknout, že to nejde samo. Že se musí zabojovat i když je soupeř silnější a větší. To se nám zatím nechce a mrzí mě, že některé naše opory radši vzdávají než by se trochu poprali.
O víkendu jsme našli naše slabiny, zjistili jsme co jde a co asi nepůjde vůbec. Našli jsme v našich řadách spoustu malých bojovníků. Na vše navážeme na trénincích, tak prosím o co největší účast. Tým je do budoucna velmi slibný, jen nás čeká moc a moc práce.
