Čtvrtek
Ve čtvrtek večer odjely naše nejmladší dívky na Národní finále kategorie U11 v Jičíně. Všechny hráčky se na sraz dostavily bez zpoždění a cesta proběhla bez problému. V Jičíně nás hned u autobusu přivítal jeden z organizátorů, prošel s námi cestu od jídelny až k ubytovně a odvezl nám všechna zavazadla, což bylo více než příjemné. Na ubytovně už jsme jen udělali společnou večeři v podobě smažených řízků, které připravili rodiče (rád bych jim touto cestou poděkoval) a zalezli do postelí.
Pátek
Po brzké snídani nás čekal poměrně pohledný první zápas proti domácímu Jičínu. I přes značnou a pochopitelnou nervozitu všech hráček jsme utkání zvládli a nakonec i zvítězili. Následoval rychlý oběd a další zápas proti DBaK, který už tak basketbalově pohledný nebyl. Každopádně jsme i ten zvládli a nakonec jsme tak ze základní skupiny postoupili z prvního místa. Po zasloužených dvou výhrách jsme navštívili aquapark, prošli se náměstím a počkali na slavnostní zahájení turnaje. Zahájení začalo kvůli některým opozdilým týmům skoro s půl hodinovým zpožděním a táhlo se až do večera. Slavnostní zahájení se poměrně vydařilo, ale trvalo zbytečně dlouho a tak polovina našich hráček už spíše usínala.
Basketbalová škola Praha – BSK TJ Continental Jičín 64:31 (18:9, 18:8, 14:4, 14:10)
Do prvního utkání jsme nastoupily s neuvěřitelnou nervozitou, což bylo velice znát v první čtvrtině, kdy jsme si prakticky každý druhý dribling kopli do míče. Naštěstí v průběhu zápasu z nás nervozita postupně opadávala a nakonec jsme se mohli radovat z první výhry na turnaji.
DBaK – Basketbalová škola Praha 32:50 (6:11, 4:12, 4:20, 18:7)
Druhé utkání se nám nehrálo úplně dobře. Soupeř disponoval třemi vysokými hráčkami, které jen velice vzácně opouštěly vymezené území, čímž naprosto rozebraly veškeré naše snahy o hru 1na1 a o „hoď a běž“. Bohužel ani jeden z rozhodčích za celé utkání neodpískal jediné obranné nebo útočné 3 vteřiny, takže jsme si museli se situací poradit samy. Přizpůsobovali jsme se celý první poločas a ve třetí čtvrtině už jsme věděli, jak na to hrát. Navíc třetí čtvrtinu soupeř vyzkoušel taktickou změnu, když vyměnil hrací pětky (hráčky druhé pětky nastoupily i do třetí). Únava na hráčkách DBaKu byla velice patrná a my jsme toho dokázali využít a zvrátit tak průběh zápasu v náš prospěch. Poslední čtvrtinu jsme už spíše dohrávali a v rámci šetření sil dostaly velký prostor všechny hráčky.
Sobota
V sobotu ráno začaly vyřazovací zápasy. Ve čtvrtfinále nás čekal Slovan Litoměřice. Utkání, ve kterém se mělo ukázat, který z celků za uplynulou sezónu udělal větší basketbalový pokrok – velice mě potěšilo, že my. Odpoledne jsme odehráli semifinálový zápas proti Sadské. Výborný zápas bohužel s hořkým koncem. Večer ve velké hale proběhlo kouzelnické vystoupení, po kterém jsme se odebrali zpátky na ubytovnu, kde na hráčky čekala pizza jako odměna za předvedené výkony.
Basketbalová škola Praha – TJ Slovan Litoměřice 67:39 (23:6, 14:5, 20:11, 10:17)
Čtvrtfinálové utkání jsme odehráli proti Litoměřicím. S Litoměřicemi jsme se už potkali na závěr minulé sezóny v Říčanech a v Radotíně. V jednom zápase jsme po boji Litoměřice porazili, ale ve druhém už jsme na severočeský celek nestačili, takže jsme očekávali velice vyrovnané čtvrtfinále.
Od začátku utkání jsme byli lepším družstvem (především v obraně) a už v první čtvrtině jsme si vybudovali dvouciferné vedení, které jsme ještě ve druhé čtvrtině dokázali navýšit. Na začátku druhého poločasu jsme soupeřovi nedovolili návrat do zápasu a pokračovali jsme v navyšování rozdílu ve skóre. V poslední čtvrtině už dostaly herní prostor úplně všechny hráčky a zápas jsme tak vyhráli „pouze“ o necelých 30 bodů.
Basketbalová škola Praha – ŠBK Sadská 53:58 (13:14, 13:17, 15:12, 12:15)
V semifinále jsme narazili na tým Sadské, který zatím všechny své soupeře porazil vždy rozdílem větším než 50 bodů. Se Sadskou jsme odehráli jeden z nejlepších zápasů v sezóně a určitě nejlepší na Národním finále. Sice jsme nakonec v semifinále středočeskému celku po boji podlehli, ale za předvedený výkon se určitě stydět nemůžeme, naopak.
Proti fyzicky vyspělejším hráčkám Sadské jsme nastoupili výborně. Naše hra se mohla pyšnit výborným obranným nasazením a dobrým rozhodováním v útočných situacích. Od začátku do konce se hrál rychlý, tvrdý a velice vyrovnaný zápas. Bohužel jsme stále byli v roli dotahujícího družstva. Vždy, když jsme začali dorovnávat soupeřovo vedení, přišly z naší strany dvě až tři zbytečné chyby a Sadská tak znovu odskočila. Zápas se dostal až do vypjaté koncovky, ve které nám chybělo malinko štěstí – v posledních dvou minutách se nám dvakrát vyloženě vykroutil míč z obroučky a bohužel zafungovalo pravidlo „nedáš, dostaneš“, když Sadská hned zakončila rychlý protiútok. Ke konci jsme ještě dokázali získat míč a stáhnout vedení soupeře na konečných 5 bodů, ale posledních 20 vteřin do konce si už Sadská vedení pohlídala.
Rád bych poděkoval našim rodičům a týmu Horních Počernic za vytvoření výborné a sportovní divácké atmosféry pro naše družstvo, ve které mohly naše hráčky předvést tak dobré výkony.
Neděle
V neděli jsme si mohli dovolit vstát lehce později, protože utkání o třetí místo se hrálo až kolem poledne. Zápas s Pardubicemi nebyl z našich nejvydařenějších, ale i tak jsme dokázali zvítězit a získat bronzové medaile. Po utkání a obědě jsme shlédli finále a počkali na závěrečné vyhlášení. Z našich hráček se do All-stars pětky dostala Laura a jako nejlepší hráčka týmu byla vyhlášená Eliška Macháčková. Jak z pohledu předvedených výkonů, tak z pohledu celkového umístění nemůžu být spokojenější – celá sezóna zakončená Národním finálem se nám velice vydařila.
Rád bych poděkoval organizátorům akce za velice dobře zvládnutý turnaj, který byl plný doprovodných programů a cen pro děti. Největší ale poděkování patří všem našim fanouškům (přítomným i nepřítomným) z řad rodičů za spořádané fandění a hlavně za skvělou podporu k basketbalu, kterou ve Vás holky mají.
Basketbalová škola Praha – Studánka Pardubice 60:50 (24:1, 7:24, 12:10, 17:15)
Utkání o třetí místo mělo velice zvláštní průběh. Do zápasu jsme nastoupili zatím nejlépe z celého turnaje a v první čtvrtině jsme vysloveně rozdrtili našeho soupeře 24:1. Bohužel z neznámého důvodu nastoupila druhá pětka úplně příšerně. Hlavní problém nebyla žádná basketbalová činnost, ale myšlenkové pohody jednotlivých hráček. Pokaždé, když jsme udělali chybu, tak začala jedna z hráček zbytečně brečet a udělala tak hned chybu další, následně začala brečet ještě víc – a máme těžce zastavitelný lavinový efekt. Nejhorší ale byly situace, když naše hráčka udělala 5 důležitých činností dobře a následně malinkou chybu (např. soupeř vypíchl míč do autu a my pokračovali v útoku) -> brek. Všem hráčkám je kolem deseti let, takže je takové chování samozřejmě omluvitelné (navíc, když se vezme v potaz velká únava), ale byla by hrozná škoda, kdybychom kvůli tomuto přišli o medaili.
Po celé utkání jsme těžili z 20 bodového vedení z prvního dějství, které jsme nakonec i udrželi do konce zápasu. Na poslední čtvrtinu jsme pětku posílili o Káču, která vnesla do hry klid a jistotu, kterou hráčky potřebovaly, a byla tak rozhodujícím faktorem v utkání o medaile.
