Na žádost věrného čtenáře dopisuji článek o tom, jak se dařilo našim děvčatům v nadregionální soutěži U15. Tygr je podle všeho oblíbený maskot – o víkendu se totiž setkaly naše Tygřice s Tygřicemi Borotín a druhý den s Tigers České Budějovice, což se nevidí úplně každý den.
Tygřice Borotín – Basketbalová škola Praha 76:62 (17:11, 25:19, 20:12, 14:20)
Na druhý zápas nadregionální soutěže jsme vyrazili do Borotína. Nastoupil proti nám silově a výškově vyspělejší tým, což jsme ale také od této věkové kategorii očekávali. Do utkání jsme nastoupili bojácně a vyšší hráčky soupeře v nás budili až zbytečný respekt. Naštěstí jsme ale brzy zjistili, že proti silným a vysokým hráčkám můžeme uspět rychlostí, a začali jsme hrát. Hráli jsme většinu zápasu vyrovnanou tahanici o každý bod, bohužel jsme se dopustili několika 30 vteřinových kolapsů, které soupeř vždy potrestal bodovou sérií 8:0. I přes poměrně velké množství obdržených bodů je potřeba pochválit naší obranu, která byla po většinu zápasu velice dobrá, a soupeř se na každý bod dost natrápil.
Utkání splnilo to, co od NRS U15 očekáváme. Naše hráčky si vyzkoušeli konfrontaci s mnohem staršími soupeřkami, byly schopné jim stačit a hrát vyrovnaný basketbal a k tomu jako bonus celý zápas proběhl ve velice příjemné a přátelské atmosféře.
Tigers České Budějovice – Basketbalová škola Praha 51:43 (18:3, 8:6, 8:20, 17:14)
Druhý den proti Českým Budějovicím jsme nezačali dobře, nevinil bych za to ale špatný přístup našich hráček. Budějovice aplikovaly velice odstoupenou obranu, se kterou jsme si na začátku hry nevěděli rady. Obvykle odstoupenou obranu kritizuji, nicméně v tomto případě je odstoupená obrana naprosto v pořádku – jedná se o kategorii U15 a to už by hráčky měly být schopné potrestat odstoupeného hráče střelou se střední až delší vzdálenosti. Bohužel naše zkušenosti byly do té doby pouze s minižákovským basketbalem a ani nás tedy nenapadlo hledat si volné pozice na střelu. Místo toho jsme pouze najížděli do vnitřního území, kde nám vysoké hráčky soupeře braly jeden míč za druhým.
Od začátku druhého poločasu jsme už začali hrát basketbal – po hře 1na1 a nájezdu do koše už nenásledoval pokus o střelu přes dlouhou a blok, ale výhoz na naší volnou hráčku, která hned po chycení míče zahájila střelbu. Naše střelecká úspěšnost byla velice dobrá (až neuvěřitelně dobrá) a tak jsme skoro dotáhli soupeřovo vedení. V posledním úseku hry se nám už povedlo dorovnat soupeře, ale v koncovce jsme udělali několik zbytečných chyb a tak se nakonec po velice dobrém utkání mohl z výhry radovat nás soupeř. Nicméně po tomto výkonu můžeme odcházet s dobrým pocitem.
Závěrem bych rád poděkoval všem rodičům, kteří absolvovali výjezd s námi – vážím si a děkuji za veškerou pomoc, kterou jste mi poskytli.
