Konečně jsme se dostali malinko do klidu, trochu si oddechli po náročné cestě a máme čas podat vám alespoň krátkou zprávu o našem působení v Poreči. Všechny děti si to náramně užívají. Určitě po stránce společenské a stravovací. Kromě malé Bety jsou všichni bez zranění a nemocí.
Obě skupiny dětí mají za sebou padesáti procentní úspěšnost.
Mladší hráli první zápas v sobotu a bohužel nějakým nedopatřením a posunem zápasů jsme na zápas dorazili asi s dvacetiminutovým zpožděním. Potkali jsme Makedonský klučičí tým, proti kterým naši menší hráči neměli moc šancí, kluci byli větší, rychlejší a velmi agresivní. Byl to ovšem zápas, který naše děti potřebují, najednou si všichni bránili balon, přitvrdili v obraně a zrychlili pohyb po hřišti. Nicméně jsme na kluky z Makedonie nestačili. Druhý zápas tato skupinka odehrála dnes a zápas se odehrával jasně v naší režii. Soupeře jsme přehrávali po všech stránkách, jak technicky, tak rychlostně. Několikrát se nám podařilo zahrát ukázkové hoď a běž, jen zakončení na vysoký koš nám dělá trochu potíže. Zítra naše menší skupina odehraje dva zápasy a pořád má možnost medailového umístění.
Starší skupinka to měla naopak. První zápas odehráli úžasně, s neskutečně tvrdou a agresivní obranou, s dobrou hrou jeden na jedna a s rychlým přechodem do protiútoku. Jasné vítězství a dobrý pocit ze hry nás provázel cestou na večeři. Dnes v poledne jsme sehráli zápas o vítězství ve skupině. Proti nám hrál tým kluků z Itálie. Zápas byl od začátku vyrovnaný, velmi tvrdý a bylo jasné, že to nebude jednoduché. Vzhledem k tomu, že za náš starší tým hraje půlka holek, smekám před jejich statečností a nasazením, se kterým čelí tvrdému klučičímu basketu. Zápas jsme sice v závěru nešťastně prohráli, ale pro hráče a hráčky je to neskutečná škola individuálních činností a tvrdosti. Ve skupině obsadili druhé místo, ale vzhledem k turnajovému systému jsme tím přišli bohužel o možnost získat medailové umístění. Zítra naši starší hráči odehrají tři zápasy, tak nám prosím držte palce.
