11,45 Pardubice B – BŠ Tygři 75 : 78 (13:25, 14:9, 18:25, 30:19)
13,45 Pardubice B – BŠ Tygři 45 : 90 (13:21, 16:18, 7:24, 9:27)
Odjezd a začátek prvního zápasu tentokrát tak akorát, ovšem první utkání tak akorát úplně nebylo. Začaly jsme statečně, po první čtvrtině jsme vedly o 12 bodů. Následně soupeřkám doběhlo pár hráček, které hrály ve vedlejší hale extraligu a obraz hry se změnil. Přinejmenším. Tygřice se proměnily v solné sloupy, které nebrání, neběhají a pletou si basketbal s nějakým obzvlášť nesympatickým individuálním sportem. Pod heslem „každej sám“ jsme se pouštěly do zakončení jedna do tří, špatně (nebo spíš vůbec) řešily přesilové situace a obecně pracovaly na tom, abychom dostaly zase za uši. Třetí čtvrtina byla opět v naší režii, do závěrečné části hry jsme vstupovaly se čtrnáctibodovým náskokem. Naivně jsem se domnívala, že máme vyhráno…Dvě minuty před konce soupeřky vyrovnaly. Následovalo nekonečně dlouhých a lehce infarktových 120 vteřin. Za celou poslední čtvrtinu jsme daly 19 bodů, z toho sedm v závěrečných třiceti vteřinách – dvě šestky Emma, koš s faulem Madlenka a na závěr ještě koš s faulem a následně proměněnou šestkou Eliška. Nešlo by to takhle aspoň ¾ zápasu, když už to nejde pořád?
Do druhého zápasu nastoupily stejné Tygřice, stejné soupeřky, hala ani rozhodčí se také nezměnily. Naše hra ale doznala neuvěřitelný posun k lepšímu – spolupráce, komunikace v obraně, zakončování z připravených situací. V prvním poločase jsme ještě neproměnily spoustu jasných příležitostí, v druhém už ano. Zápas se odehrál zcela v naší režii a my si odvážíme zaslouženou výhru.
Stručně: chybovati je lidské. Z chyb se není třeba hroutit, je třeba se poučit.
