Tým holek, složený z ročníku 2006 a 2007 se o víkendu 10.-12.5. zúčastnil Národního finále v Chomutově. Do Chomutova jsme odjížděli v pátek ráno s velkými ambicemi, ale věděli jsme, že nás nečeká nic lehkého. Už jen projít základní skupinou, se zdálo velmi obtížné a taky se tak dělo. Ve skupině jsme se střetli s velmi silnými týmy Strakonic a Karlových Varů.
Bylo velmi důležité na turnaji dobře začít a chytit se, bohužel hned v prvním zápase se Strakonicemi jsme v první čtvrtině vybuchli jak ruční granát. Holky nebyly schopné dopravit tu oranžovou kulatou věc skrze obroučku dovnitř a naopak soupeřkám vycházel snad každý pokus hodu na koš. Holky to trochu vykolejilo a i mým přerušením co se týče oddechového času, se nic nezměnilo. Holky působily na hřišti jak opařené a já na lavičce se jen modlil, aby tahle čtvrtina hrůzy, co nejdříve skončila. Na tabuli po této periodě svítil stav 22:2 pro Strakonice. Nic příjemného. Pokud jsme měli pomýšlet o postup do čtvrtfinále, tak nám nezbývalo nic jiného, než nepříznivé skóre otočit nebo stáhnout na co nejmenší bodový rozdíl a vyhrát zápas s Karlovými Vary. Další tři čtvrtiny holky dělaly co mohly a vydaly ze sebe opravdu hodně. Bohužel zápas nedovedly ke konečnému vítězství, ale prohra o 4 body nám dávala furt slušnou naději na čtvrtfinále.
V druhém zápase jsme měli jasný úkol, a to zvítězit. Od začátku utkání to byl velmi velký boj a místy až za hranicí tvrdosti. Především soupeřky hrály na můj vkus až moc agresivně a rozhodčí tuto hru tolerovali. My jsme měli celý zápas mírně navrch, ale za žádnou cenu se nám nepodařilo Varům odskočit na větší bodový rozdíl. Na každý koš jsme se neskutečně nadřeli, bohužel v obraně se jedna z pěti hráček vždy někde zapomněla a Vary nás tak dokázali lehce trestat. V poslední čtvrtině soupeř totálně ucpal vymezené území, což v této kategorii je zakázané, ale je to na posouzení rozhodčích, ti toto netrestali. Přes velké nervy v závěru jsme dokázali urvat vítězství o 2 body. Vznikla tak minitabulka, jelikož všechny týmy měli po jednom vítězství. Díky ní, jsme postoupili do čtvrtfinále z druhého místa.
Čtvrtfinále se hrálo o sobotním dopoledni. Soupeřem nám byly holky z Hradce Králové, úřadující mistryně republiky. Na zápas jsem si věřil a i holky se těšily, především proto, že Hradec se prezentuje basketbalem nám vlastním. Celoplošnou obranou man to man, hrou 1na1 a rychlým protiútokem. Zápas byl velmi pohledný a mě osobně moc bavil. Bohužel jsme každou čtvrtinu byli o nějakých 6-8 bodů horší a tak jsme museli přijmout porážku velkým rozdílem. Předvedená hra tomu rozhodně neodpovídala. My jsme tak spadli do skupiny o 5. až 8.místo na turnaji.
V té jsme nejdříve vyzvali tým BSK TJ Jičín. Holky si trochu myslely, že se zápas vyhraje sám. Jenže na turnaji nebylo lehčího soupeře. Do poločasu jsme se s Jičínem trápili a hráli vyrovnanou partii. Od druhého poločasu, jsme přidali na obrátkách a vyhráli tak vyšším bodovým rozdílem.
Ještě ten večer, jsme si v hale užili výbornou show v podání akrobatických smečařů a párty s hudbou.
V neděli o poledni jsme odehráli poslední utkání na turnaji a to o celkové 5.místo. Týmem nám byla SBŠ Ostrava. Na holkách byla znát už únava a především i motivace dát do zápasu všechno, se někde vytratila. Hrálo se podobné utkání jako s Jičínem, jenže v tomto utkání jsme nebyli schopni ubránit stěžejní dvě hráčky Ostravy a jedna z nich rozhodla v poslední čtvrtině o naší prohře a celkovém 6.místě.
6.místo na NF je hezký počin, ale chtěli jsme trochu víc. Možná jsme to chtěli a tak cítili jenom my trenéři. Jenže holky znám, pracuji s nimi už několikátou sezónu a vím, čeho jsou schopné. Vím, že holky jsou šikovné a dokáží velmi dobře trénovat, taky ale bývají tréninky kdy se jim moc nechce. Popravdě, každému se občas nechce a to je nechci omlouvat. Rozhodně práce s nimi je super! Každá z nich má nějaký nedostatek, na kterém se dá do budoucna pracovat a pracovat na nich budeme. Důležité ale je, aby byla výborná parta. Nejen mimo hřiště, ale i na hřišti. Pokud budou tvořit tým, ve kterém se budou navzájem podporovat a motivovat, tak můžou vytvořit tým s velkým „T“
Obrovské díky patří rodičům, kteří nás podporovali v hledišti i mimo něj. I za to, že svoje holky vozíte na tréninky, obětujete tomu svůj volný čas a podporujete je ve sportu, který já osobně miluju. DÍKY!!!
Tak hurá do práce, bez ní nejsou koláče a je možné, že to třeba jednou i ….. cinkne! 🙂
