PROHRÁLI JSME UTKÁNÍ, ALE VYHRáLI ZÁPAS
Další hrací víkend za námi a holky jasně a všem ukázaly, že se s nimi do budoucna musí počítat.
V sobotu nás čekal jen jeden zápas. Dlouhý lán není kdovíjaká hala, ale na to abychom tam vyprášili Spartě kožich to stačilo. Od začátku utkání bylo jasné, jak utkání dopadne. Holky se na soupeře snesly jako krupobití a hrály krásný a rychlý basket. Po ¼ jsme vedli 27:2. Celý zápas měli pod kontrolou a navíc, využívali věci z tréninku. Obrana, rychlý protiútok a dobré uvolnění. Úplně automaticky. Bez přemýšlení* a bylo opravdu příjemné se koukat, jak všechny hráčky, dělají na tom hřišti to, co tam dělat mají. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější trenér pod sluncem.
Bohužel právě to přemýšlení nás centrálně brzdí. „Co by, kdyby, jestli, aby a asi.“ Pořád vnímáme milión věcí kolem a nesoustředíme se na 100% To je věc na které se snažíme usilovně pracovat a vypadá to, že pomalu svítá na lepší časy.
Neděle byla ve znamení dvou naprosto odlišných zápasů. Jako černá a bílá.
Prvním soupeřem bylo USK. Holky byly nahecované a šli do zápasu s takovým odhodláním, které jsem u nich dlouho neviděl a věděl jsem, že ten zápas bude „fakt hustej“. Oba týmy začali velkou aktivitou a myslím, že soupeřky byly nemile překvapeny naší lepší fyzickou kondicí, tvrdostí a rychlostí, kterou holky předváděly. Souboj pokračoval a hra byla neuvěřitelně vyrovnaná. Troufnu si tvrdit, že jsme byli lepší. Jenže naše naprosto „impotentní a reklamní“ zakončení nás srazilo vždycky o malinký kousíček dolů a stálo nás zase spoustu sil znovu se dostat k dobrému zakončení. Soupeř však bodově trestal každou naši chybu. Nicméně do 2/4 holky se znovu vyburcovaly k velkému výkonu. Druhá čtvrtina byla z celého zápasu ta nejvyrovnanější. Naše obrana byla výtečná a malá Brába slušně vymazala jejich nejlepší hráčku. Což vyvádělo z míry a zároveň dohánělo k šílenství trenérku USK, která byla nakonec za své úsilí obdarována technickou chybou.
Dařila se nám hra 1na1, fast break (i když někdy se zbytečnou ztrátou) a i postupný útok nebyl k zahození. Jenže!?! Ať jsme vystřelili odkudkoli, tak míč vytancoval z obroučky a pryč. Naprostý opak to měly hráčky USK. Když už se prorvaly ke koši měly skoro stoprocentní úspěšnost. Soupeř se nám sice bodově vzdaloval, ale určitě nebyl lepší. V tomto případě by remíza bez dohrávky byla minimálně spravedlivá.
Holky nechaly na hřišti všechno a některé ještě víc než všechno.
Prohráli jsme sice utkání, ale vyhráli zápas!!!
Víra sama v sebe, pokora, disciplína, dobrý a pravidelný trénink a určitě důvěra v trenéra je klíč k vítězství.
No a teď v rychlosti zápas s Jižním Supem. To byl přesný opak.
Musím říct, že v zapase s USK nechaly holky hodně sil a byla vidět trochu únava a ani hlava už nevysílala tak rychlé signály do těla, takže hra byla nedůrazná, pomalá a plná zbytečných chyb
Přizpůsobili jsme se soupeřově hře a odehrály nehezký zápas, ovšem s vítězným koncem.
Holky jdou herně, fyzicky a hlavně mentálně pomalu nahoru a já osobně se začínám těšit na ostré zápasy s HB a Slovankou. Tam se ukáže, jak jsme na tom a kam jsme se posunuli. Právě ta mentální stránka tam bude hodně důležitá a zásadní.
Děkuju Simče za pomoc a podporu.
Všem rodičům dík za fandění a že děti přivezli.
Díky velké Brábě a Naty za stolek v prvním sobotním zápase, kde se ještě k tomu nabízela výborná černá káva.
A hlavně díky Adéle, která mě nenechala v slzách a přetrpěla se mnou stolek při dalším, „opravdu zajímavém zápase“ Pardubice vs. Jižní Supi 🙂
L.L.
